Mnoho majitelů a chovatelů chce více než jednoho domácího mazlíčka. U některých sociálních druhů se dokonce vůbec nedoporučuje, aby se choval pouze jeden kousek o samotě. A jako nápad to zní dobře – zvířata si navzájem budou dělat společnost a nebudou se nudit. Realita ovšem často bývá poněkud jiná.

Je totiž pravdou, že pokud chováme více jedinců stejného druhu, a to i takových, jako jsou psi nebo kočky, musíme počítat s tím, že nastanou určité obtíže. Některé jsou vzácné, s dalšími se pak setká prakticky každý z nás.

V první řadě je tu otázka, zda chovat jedince stejného či rozdílného pohlaví. U naprosté většiny platí, že pokud je rozdílné, pak je mezi nimi mnohem méně konfliktů. Na druhou stranu zde pak musíme řešit to, aby se nám nezačali množit. Pak je nutné jednoho z nich nechat vykastrovat, což je poměrně velký zásah do organismu.

Pak tu také je žárlivost, která může mezi nimi vzniknout. Je potřeba si dávat pozor, abychom všechny zvířecí členy rodiny stavěli na stejné místo. Všichni by měli jíst ve stejnou dobu, mít k dispozici stejný pelíšek, a hlavně mít stejné množství našeho času a pozornosti. A to není ani zdaleka tak snadné dodržet.

Dále je zde otázka nakažlivých nemocí. Pokud nám například onemocní jedno zvíře, je potřeba hlídat, aby k němu to druhé nemohlo a nenakazilo se také, případně aby mu dalo dostatek klidu, který potřebuje k vyléčení. Tato separace pak také nemusí být nijak snadná ani pro jednoho ze zúčastněných.

A pokud už se přeci jen velmi dobře snesou a spřátelí, pak když jeden z nich zemře, může to druhé propadnout depresím. Musíte se tak vypořádat nejen se svým žalem, ale také se žalem druhého zvířete. V některých případech, například u některých druhů ptáků, partner umírá krátce po smrti toho druhého. A na to je také potřeba být připraven. Bohužel, většina zvířat má pro nás příliš krátký život.