Když jsem s přítelem plánovala miminko, tak jsme přemýšleli, kde budeme bydlet, protože jsme bydleli u jeho rodičů. On má velice příjemné rodiče. Strašně jsem si s nimi rozuměla, takže jsem byla strašně spokojená, že tam jsme s nimi, ale samozřejmě pořád jsme řešili dokola to, že se nám narodí miminko, a že bychom prostě chtěli bydlet sami. Jaká situace je taková, že jsme neměli tolik financí a nevěděli jsme, co budeme dělat. Partner sice pracuje, ale já už jsem věděla, že půjdu na mateřskou a už prostě nebudou takové ty finance, protože jsem byla taky zaměstnaná, ale prostě hol na té mateřské už není tolik příjmu a nevěděla jsem vůbec, co prostě budeme dělat.

Ale věděla jsem, že prostě i přesto, že má tak hodné rodiče, kteří nás nechali bydlet u nich, tak jsem prostě v sobě cítila to, že prostě se chci odstěhovat. A on to cítil úplně stejně, prostě jsme chtěli žít spolu a mít tu rodinu pohromadě a chtěli jsme prostě být spolu. Pořád jsme to tak řešili a nakonec mě partner úplně vlastně potěšil, protože přišel se skvělou zprávou. Hodně nad tím přemýšlel a zjistil, že prostě je potřeba, abychom měli dům, protože čekáme to dítě. Tak jsme se rozhodli, že si vezmeme hypotéku.

Jsem strašně ráda, že to můj partner udělal, protože už se nám malá narodila a je to úplně super. Sice bydlíme ještě u jeho rodičů, ale už máme nějaký ten domeček a staví se nám. Rozhodli jsme se, že si prostě dům postavíme, takže očekáváme, že se tam v brzké době nastěhujeme. A hlavně jsem strašně ráda, že můj partner takovou příležitost pro nás udělal, protože bychom to jinak ani bez hypotéky nezvládli. Jsem ráda, že si to takhle rozmyslel, protože nám to umožnil, abychom byly spolu s dítětem všichni pohromadě. Byla jsem strašně ráda a je fajn, když člověk opravdu bydlí s tím, koho má rád, a s tím dítětem, a prostě ta rodina je takhle pěkně pohromadě.