Proč je umění naučit se říkat „NE“?

Všimněte si jedné věci, pokud dítě řekne ne (ne, nechce teď jíst rajskou, ne, nechce jít ještě domů, ne, nechce od babičky pusu, ne, nechce se kamarádit s Janičkou atd.) považujeme ho za nevychované, rozmazlené a ihned si ho onálepkujeme jako dítě, které neposlouchá. Naproti tomu, když dospělý řekne ne, vnímáme to tak, že si střeží své hranice. Tak, aby ho druzí nevyužívali, tak aby si odpočinul, tak aby se cítil v psychické pohodě. 

A nyní ten paradox. V dětství je slůvko ne nežádoucí. Po dětech se chce, aby poslouchaly a hlavně si nevymýšlely. A od dospělých se chce, aby říkali ne bez výčitek svědomí. Ale ono už to jaksi nejde. Proč? Protože jako děti jsme se to nenaučili. Proto s tím má tolik dospělých problémy. 

Když říkáme ne cítíme se provinile.

Naučit se říkat ne je běh na dlouhou trať, ale vyplatí se. Projděte si s námi body, ve kterých byste měla říkat NE.

1) když s druhými nesouhlasíte

2) když vám nejde přes pusu říct ano

3) když nemáte čas či ho chcete věnovat jen sama sobě

4) když cítíte, že vás druzí zneužívají

5) když je vám cokoliv nepříjemného

6) když hledáte výmluvy

7) když byste řekla ano jen kvůli tomu, abyste byla v očích druhých hezká

8) když se na danou věc/činnost necítíte.

Na velký papír A4 si napište, že nemusíte vždy každému vyjít vstříc, za každé situace pomáhat a se vším souhlasit.

A pokud vás trápí, co si potom o vás lidé pomyslí a zda vám zůstanou nějací přátelé, buďte bez obav. Ty praví přátelé s vámi zůstanou i když jim občas řeknete ne. Budou totiž respektovat vaše rozhodnutí. A ti, kteří ho respektovat nebudou, za váš vztah a čas ani nestáli. Hezky se tak protřídí a oddělí opravdoví přátelé od těch falešných. 

Takže se ničeho nebojte a s chutí do tréninku: naučit se říkat ne. Držíme vám pěsti, aby vám slůvko ne už nedělalo problémy.