Naše generace vyrůstala bez mobilních telefonů, na černobílé televizi a v době, kdy se pomalu, ale jistě rýsoval první počítač. Ovšem ne takový, jak ho známe dnes, ale úplně jiný. Veškerá technologie byla úplně v plínkách a naší radostí bylo, když jsme se sešli na louce nebo na hřišti a mohli jsme si společně zahrát fotbal. Povídali jsme si celé hodiny a naše mámy nás nutili ať jdeme domů, že už je pozdě. Takový byl náš život v dětství a každý kdo ho prožil, tak toho určitě nelituje. Dnes je však doba úplně jinde. Dnešní generace si neváží skoro ničeho, co jsme my neměli.

Všechno berou jako samozřejmost a každé dítě si myslí, že je výjimečné a může si dělat co chce. Nejhorší na tom všem je, že si to myslí i nějací rodiče, a to jim dává impuls takto jednat. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je mu to až líto, kam se děti dnešní doby dostaly. Nikdo nikomu nepomůže, každý pomlouvá každého a respekt k lidem se úplně vytratil natož nějaké pomoc nebo soucit. Všechna tato zlost je dost dělaná sociálními sítěmi a také tím, že se lidé vyjadřují právě tam. Pak potkáte danou osobu v reálném životě a míjí vás velkým obloukem. Doba se holt změnila a s tím už nic neuděláme.

Jako mladí jsme se těšili na společné akce, kde se pilo, kouřilo a užívalo muziky a zábavy. Dnešní mládež už moc nepije, ale za to je pro ně nepostradatelná elektronická cigareta vape. Tu kouří skoro každý dospívající a jen těžko uvidíte někoho bez ní. To stejné platí o sluchátkách v uších. Mladí na toto nedají dopustit a rozhodně si na tom, jak se říká ujíždějí. Není to však nějak kór špatně, za nás se zase kouřili cigarety a stébla slámy. Každá generace má něco, ovšem tato je velmi postižená moderními technologiemi. Ačkoliv se hodně lišíme a zažili jsme odlišné životy, tak jsme v jednom stejní, a to v tom, že jsme pořád lidi. Ovšem naše generace se uměla chovat a pomáhala si.